Itálie-Anglie: 0

O rok odložené Euro vyvrcholí v neděli večer ve Wembley finálovým zápasem, ve kterém bude většina nezaujatých fotbalových fanoušků držet palce Itálii. A nejen proto, že UEFA ušila finálový turnaj na míru právě domácí reprezentaci, která až na čtvrtfinále v Římě odehrála všechny zápasy v Londýně a vyhnula se tak otravnému cestování. Angličané ztráceli sympatie také nesportovním chováním svých příznivců, kteří pravidelně bučí při soupeřově hymně, zároveň nechtějí pouštět do země cizí fanoušky, přestože vláda Borise Johnsona ve velkém rozvolňuje protiepidemická opatření. Na finále tak může 60 tisíc diváků, pochopitelně většinou domácích. Po semifinále se pak řešil zejména zaujatý výkon nizozemského rozhodčího Danny Makkelieho, který domácím odvedl více než 10 procent. Za stavu 1:1 v prodloužení odpískal po teatrálním pádu Sterlinga ve vápně penaltu, kterou sice Harry Kane neproměnil, ale z dorážky skóroval.  Angličané každopádně vyhráli zaslouženě, po většinu zápasu byli lepším týmem než Dánsko, jemuž došly síly. Po 55 letech tak kolébka fotbalu postoupila do finále velkého turnaje, v roce 1966 porazila ve finále mistrovství světa Německo 4:2 v prodloužení. Teď bude proti Anglii stát Itálie, která hraje na Euru nejlepší fotbal ze všech týmů. V jejím podání je efektní i efektivní, celek Roberta Manciniho neprohrál 33 zápasů po sobě. Na Euru vyřadil Belgii a Španělsko, byť v semifinále k tomu potřeboval penaltový rozstřel. Prodloužení bude pravděpodobně potřeba také ve finále, pro Anglii mluví domácí prostředí, italské mužstvo zase vypadá kompaktněji. Také poslední vzájemný zápas na Euru ve čtvrtfinále v roce 2012 skončil nerozhodně a v penaltách tehdy slavili Italové.