Wimbledon: program, historie, sázky, zajímavosti

Wimbledon je nejstarší a zároveň nejprestižnější tenisový turnaj na světě. Každoročně se koná v Londýně v areálu All England Lawn Tennis and Croquet Club a jako jediný grandslam se hraje na travnatém povrchu.

Společně s turnaji Australian Open, French Open a US Open tvoří čtveřici grandslamů – nejvýznamnějších tenisových akcí sezony. Wimbledon je v tomto kalendáři třetím podnikem a tradičně se odehrává na přelomu června a července.

Turnaj je symbolem tradice, elegance a špičkového tenisu. Pro hráče představuje vrchol kariéry, pro fanoušky jednu z nejsledovanějších sportovních událostí roku.

Wimbledon sázky a kurzy

Každý rok s sebou Wimbledon přináší širokou nabídku sázkových příležitostí. Sázkaři si u Fortuny mohou vybírat z typických sázek na vítěze mužského i ženského singlu, na počet setů, gamů, handicapové sázky nebo sázet LIVE během zápasů. Poskládat si můžeš i svůj BetBuilder.

V posledních letech se staly populární i sázky na specifické momenty v zápasech, například počet brejků, přesné skóre setů nebo vítěz jednotlivých her v určitém setu. Pro zkušenější sázkaře je Wimbledon jedinečnou šanci pro kombinování znalostí hráčů, travnatého povrchu a aktuální formy. Tento turnaj přináší zajímavé možnosti, jak spojit analytické dovednosti s aktuálními kurzy a proměnit sledování duelů v interaktivní a strategický zážitek.

Wimbledon program (2026)

1. kolo: 29.–30. června
2. kolo: 1.–2. července
3. kolo: 3.–4. července
Osmifinále: 5.–6. července
Čtvrtfinále: 7.–8. července
Semifinále ženy: 9. července
Semifinále muži: 10. července
Finále ženy: 11. července
Finále muži: 12. července

Wimbledon – historie a vývoj

Příběh Wimbledonu odstartoval v roce 1868 založením soukromého klubu The All England Croquet Club. Když však v polovině 70. let propukla v Británii móda nového sportu – travnatého tenisu (lawn tennis) – klub pružně zareagoval. Přejmenoval se na The All England Croquet and Lawn Tennis Club a v červenci 1877 uspořádal vůbec první tenisový turnaj na světě. Motivace byla čistě praktická: výtěžek měl pokrýt opravu drahého válce na údržbu klubových trávníků. Historicky prvního ročníku se zúčastnilo 22 mužů a vítězem se stal domácí Spencer Gore, který sice vyhrál stříbrný pohár a 12 guineí, ale vzápětí skepticky prohlásil, že tenis je příliš složitý a velkou popularitu si nezíská.

Zájem veřejnosti však předčil očekávání. Již v roce 1884 turnaj otevřel brány ženám (první šampionkou se stala Maud Watson) a v roce 1922 se kvůli rostoucí kapacitě přestěhoval na současnou adresu na Church Road. Spolu s tím byl otevřen slavný Centrální dvorec (Centre Court), který svůj název zdědil z původního areálu, kde ležel přesně uprostřed ostatních kurtů. Během druhé světové války dostal areál tvrdý zásah – v říjnu 1940 zničila roh tribuny Centrálního dvorce německá bomba a k úplné rekonstrukci došlo až v roce 1949.

Zlomovým milníkem byl rok 1968. Do té doby byl Wimbledon striktně amatérským podnikem a profesionálové na něj měli vstup zakázán. Zavedením takzvané Open éry se turnaj konečně otevřel všem bez rozdílu, což raketově zvedlo úroveň zápasů a udělalo z Wimbledonu globální sportovní i marketingový fenomén. Dnes si turnaj drží pozici technologického lídra: v roce 2009 dostal Centre Court zatahovací střechu proti dešti a v roce 2025 prošel revolucí, když po 147 letech lidské čárové rozhodčí kompletně nahradil automatizovaný elektronický systém Live Hawk-Eye.

Povrch a herní specifika londýnské trávy

Travnatý povrch dělá z Wimbledonu naprostý unikát mezi grandslamy. Tráva (konkrétně 100% jílek vytrvalý střižený na přesnou výšku 8 mm) je nejrychlejším tenisovým povrchem, což má zásadní vliv na taktiku a styl hry:

• Nízký odskok míče: Míček se po dopadu na trávu odráží nízko a skluzem si udržuje vysokou rychlost.

• Důraz na servis a voleje: Extrémní výhodu mají hráči s dělovým podáním a rychlým přechodem na síť (styl servis-volej).

• Kratší výměny: Na rozdíl od pomalé antuky na Roland Garros jsou výměny ve Wimbledonu dynamické a krátké.

• Náchylnost k překvapením: Rychlost povrchu dává menší prostor pro nápravu chyb, což často vede k nečekaným porážkám velkých favoritů v prvních kolech.

Tradice a zajímavosti Wimbledonu

Wimbledon je proslulý striktním dodržováním svých historických tradic, které kombinují sportovní etiketu s britskou noblesou:

• Bílé oblečení: Hráči a hráčky musí nastupovat k zápasům téměř výhradně v bílém oblečení (včetně spodního prádla a podrážek bot). Jde o jedno z nejpřísnějších šatníkových pravidel ve světě sportu.

• Jahody se smetanou: Tradiční pochoutka, bez které si turnaj nelze představit. Během dvou týdnů fanoušci zkonzumují přes 30 tun jahod a tisíce litrů smetany, často v doprovodu šampaňského.

• Královská lóže (Royal Box): Na Centre Courtu se nachází prestižní lóže vyhrazená pro členy britské královské rodiny a významné světové osobnosti.

• Slavná fronta (The Queue): Wimbledon je jedním z mála velkých turnajů, kde si fanoušci mohou koupit prémiové lístky přímo v den zápasu. Tisíce lidí kvůli tomu každoročně stanují v parku a čekají celou noc ve spořádané frontě.

• Noční zákaz hraní (Curfew): Z logistických důvodů a kvůli ohleduplnosti vůči místním obyvatelům platí ve Wimbledonu přísný zákaz hraní po 23:00 místního času. Pokud se zápas pod zataženou střechou protáhne, musí být v tuto hodinu přerušen a dohrává se až příští den.

• Nejdelší sponzorství: Partnerství Wimbledonu s firmou Slazenger, která dodává tenisové míče už od roku 1902, je vůbec nejdelším nepřerušeným sportovním sponzorstvím v historii.

Největší vítězové a legendy Wimbledonu

Zatímco na jiných turnajích se vyhrávají trofeje, na Wimbledonu se píše historie. Vybrali jsme ty nejzářivější legendy, které na posvátném pažitu All England Clubu zanechaly nesmazatelnou stopu a definovaly celé tenisové éry.

Mužská dvouhra: Vládci moderní éry a travnatí specialisté

• Roger Federer

Pokud by se měl vybrat jeden hráč, jehož styl dokonale ladil s wimbledonskou trávou, byl to švýcarský fenomén Roger Federer. Své království v Londýně budoval od roku 2003, kdy získal svůj první grandslamový titul. Následně dokázal vyhrát pět ročníků v řadě (2003–2007), čímž vyrovnal počin Björna Borga. Federerova hra založená na ladném pohybu, chirurgicky přesném servisu a geniálním čopu držela diváky v úžasu. Svůj historicky rekordní osmý wimbledonský pohár zvedl nad hlavu v roce 2017, kdy turnajem proletěl bez ztráty jediného setu. V Londýně odehrál celkem 12 finálových zápasů.

• Novak Djoković

Srbský tenista proměnil Centre Court ve svou nedobytnou pevnost v průběhu druhé dekády 21. století. Se sedmi wimbledonskými tituly dýchá na záda Federerovi. Djoković sice nevyrůstal jako klasický travnatý specialista, ale díky své neuvěřitelné flexibilitě, jednomu z nejlepších returnů v historii tenisu a železné mentalitě dokázal trávu dokonale zkrotit. Nezapomenutelným se stal jeho triumf v roce 2019, kdy ve finále proti Federerovi odvrátil dva mečboly a zvítězil v historicky nejdelším wimbledonském finále singlu. Mezi lety 2018 a 2022 nenašel v Londýně přemožitele čtyři ročníky za sebou.

• Pete Sampras

Američan s přezdívkou “Pistol Pete“ dominoval Wimbledonu v 90. letech. Jeho styl byl pro rychlou trávu jako stvořený – drtivé první podání, nechytatelný druhý servis a nekompromisní voleje na síti. Sampras proměnil Wimbledon ve svou osobní show, když během osmi let (1993–2000) prohrál v areálu Church Road jediný zápas (v roce 1996 ho ve čtvrtfinále zastavil Richard Krajicek). S 7 tituly držel mužský rekord open éry, než ho překonal Roger Federer.

• Björn Borg

Švédská legenda s charakteristickou čelenkou a dlouhými vlasy šokovala tenisový svět na přelomu 70. a 80. let. Borg byl králem antuky, přesto dokázal hru zpoza základní čáry s extrémním topspinem adaptovat na rychlou trávu. Výsledkem bylo 5 wimbledonských titulů v řadě (1976–1980). Jeho klidná, chladná povaha v krizových momentech mu vynesla přezdívku “Ice Borg“. Jeho pětisetová finálová bitva proti Johnu McEnreovi z roku 1980 je dodnes považována za jeden z nejlepších zápasů, jaký byl kdy na trávě odehrán.

Ženská dvouhra: Absolutní rekordmanka a sesterská dominance

• Martina Navrátilová

Česká rodačka reprezentující USA je historicky nejúspěšnější singlistkou Wimbledonu bez rozdílu pohlaví. All England Clubu dominovala způsobem, který už pravděpodobně nikdo nezopakuje. V letech 1978 až 1990 získala devět titulů ve dvouhře, přičemž mezi lety 1982–1987 držela šňůru šesti triumfů v řadě. Navrátilová posunula ženský tenis na novou fyzickou úroveň. Její agresivní pojetí hry, perfektní atletická připravenost a neúprosný tlak na síti dělaly z jejích zápasů jednoznačnou záležitost. Když k jejím devíti singlovým titulům připočteme sedm vítězství ve čtyřhře a čtyři ve smíšené čtyřhře, dojdeme k ohromující bilanci 20 wimbledonských titulů celkem.

• Steffi Graf

Německá tenistka převzala wimbledonské žezlo po Martině Navrátilové. Mezi lety 1988 a 1996 vyhrála Wimbledon celkem sedmkrát. Její hra byla založená na fantastickém pohybu a legendárním forhendu, kterému se přezdívalo „Fräulein Forehand“. V roce 1988 navíc ve Wimbledonu triumfovala v rámci svého historického zápisu „Golden Slam“ (všechny čtyři grandslamy a olympijské zlato v jedné jediné sezóně).

• Serena a Venus Williams

Na začátku 21. století se rodinný klan Williamsových postaral o totální dominanci. Starší Venus Williams triumfovala na londýnské trávě pětkrát (2000, 2001, 2005, 2007, 2008), přičemž udivovala svým obrovským rozsahem na síti a tvrdým podáním. Mladší Serena Williams šla ještě dál – Wimbledon ovládla sedmkrát (2002, 2003, 2009, 2010, 2012, 2015, 2016). Její nekompromisní síla, jedno z nejvíce dominantních podání v historii ženského tenisu a emoce na kurtu z ní udělaly ikonickou šampionku. Diváci v Londýně byli hned čtyřikrát svědky unikátního “sesterského finále“, kde proti sobě Serena a Venus bojovaly o titul. Společně navíc vyhrály dalších šest titulů ve wimbledonské čtyřhře.

Wimbledon – rekordy a statistiky

Wimbledon za téměř 150 let své existence pamatuje zápisy, které berou dech. Od absolutní dominance jednotlivců až po maratonské bitvy na hranici lidských možností – zde je přehled těch nejzajímavějších a nejvýznamnějších rekordů londýnského grandslamu.

Absolutní vládci dvouhry: Mezi muži drží historický rekord Švýcar Roger Federer s 8 tituly. V ženském singlu pak nemá konkurenci Martina Navrátilová, která na posvátné trávě triumfovala hned 9krát (z toho šestkrát v řadě mezi lety 1982–1987).

Nejvíce wimbledonských titulů celkem: V ženské historii drží absolutní rekord Martina Navrátilová a Američanka Billie Jean King, které v součtu dvouhry, čtyřhry a mixu posbíraly shodně 20 titulů. Absolutním historickým rekordmanem turnaje je však z období před Open érou Lawrence Doherty, který v Londýně vyhrál celkem 21 titulů (5 ve dvouhře, 16 ve čtyřhře).

Nejmladší šampioni v historii: V roce 1985 šokoval sportovní svět tehdy nenasazený Němec Boris Becker, který dvouhru vyhrál ve věku pouhých 17 let a 227 dní. Nejmladší vítězkou dvouhry je sice Lottie Dod (15 let a 285 dní v roce 1887), ale absolutně nejmladším člověkem s wimbledonským titulem je Martina Hingisová, která v roce 1996 ovládla čtyřhru ve věku 15 let a 282 dní.

Nejstarší vítězové: V moderní Open éře se nejstarším šampiónem ve dvouhře stal Roger Federer, který svůj poslední titul v roce 2017 získal ve věku 35 let a 342 dní. Absolutní věkový rekord napříč všemi disciplínami drží Martina Navrátilová, která v roce 2003 vyhrála smíšenou čtyřhru ve věku neuvěřitelných 46 let a 261 dní.

Nekonečný zápas (11 hodin a 5 minut): V roce 2010 odehráli John Isner (USA) a Nicolas Mahut (Francie) v 1. kole zápas, který už kvůli dnešním pravidlům nelze překonat. Hrál se napříč třemi dny, trval přes 11 hodin a samotný pátý set skončil bláznivým výsledkem 70:68 pro Isnera. Isner v tomto zápase nasázel také rekordních 113 es.

Nejdelší finále všech dob: V roce 2019 proti sobě na Centre Courtu nastoupili Novak Djoković a Roger Federer. O vítězi musel rozhodnout až premiérový tie-break za stavu 12:12 v pátém setu. Djoković tehdy po odvrácení dvou mečbolů zvítězil za 4 hodiny a 57 minut.

Bombardéři na podání: Rekord v rychlosti servisu drží na londýnské trávě Američan Taylor Dent, kterému v roce 2010 naměřili bleskové podání o rychlosti 238,2 km/h. V ženské kategorii drží prvenství Venus Williams, která v roce 2008 vypálila servis o rychlosti 207,6 km/h.

Nenasazení hrdinové: Vyhrát Wimbledon bez pozice nasazeného hráče je tenisový zázrak. V mužském singlu se to v Open éře povedlo pouze Borisi Beckerovi (1985) a Goranu Ivaniševićovi (2001), který v Londýně triumfoval díky divoké kartě od pořadatelů. V ženské dvouhře tento historický zápis přepsala v roce 2023 Češka Markéta Vondroušová.

Češi a češky na Wimbledonu:

Česká stopa na wimbledonské trávě je mimořádně hluboká a naši tenisté v Londýně tradičně dosahují fantastických úspěchů. Prvním velkým milníkem Open éry byl rok 1973, kdy mužskou dvouhru ovládl Jan Kodeš. Na jeho úspěch navázala v roce 1998 Jana Novotná, jejímuž emotivnímu triumfu tleskal celý svět.

V novodobé historii All England Clubu zářila především Petra Kvitová, která díky své agresivní hře a skvělému levorukému servisu zvedla slavný stříbrný talíř nad hlavu v letech 2011 a 2014. O další obrovskou senzaci se v roce 2023 postarala Markéta Vondroušová, která jako vůbec první nenasazená hráčka v historii dokázala celý turnaj vyhrát. Výjimečné úspěchy sbíráme také v deblu – nejzářivější hvězdou současnosti je Kateřina Siniaková, která v Londýně slavila již tři tituly v ženské čtyřhře (2018, 2022 a naposledy v roce 2024 po boku Taylor Townsend).

Wimbledon 2025

V mužské dvouhře došlo k napínavé bitvě dvou největších mladých hvězd současnosti, ve které světová jednička Jannik Sinner porazil ve strhujícím čtyřsetovém finále obhájce titulu Carlose Alcaraze poměrem 4–6, 6–4, 6–4, 6–4. Sinner se tak stal vůbec prvním Italem v historii, který dokázal wimbledonskou dvouhru vyhrát, a zároveň ukončil Alcarazovu unikátní šňůru pěti vítězných grandslamových finále v řadě. Legendární Novak Djoković sice v semifinále nestačil právě na rozjetého Sinnera, ale během turnaje stihl zaznamenat svou jubilejní 100. zápasovou výhru na wimbledonské trávě.

Ženský turnaj pak přinesl naprosto šokující vyvrcholení, o které se postarala Polka Iga Świąteková. Ta získala svůj premiérový wimbledonský titul poté, co ve finále doslova deklasovala Američanku Amandu Anisimovovou výsledkem 6–0, 6–0. Tento takzvaný „double bagel“ se ve finále ženské dvouhry objevit poprvé od roku 1911 a potvrdil absolutní nadvládu polské hráčky na okruhu.

Obrovskou radost udělal ročník 2025 také českým fanouškům díky Kateřině Siniakové, která skvěle reprezentovala naši deblovou školu a po boku Nizozemce Sema Verbeeka vybojovala prestižní titul ve smíšené čtyřhře. Z technologického hlediska šlo navíc o revoluční milník, neboť turnaj se poprvé ve své 147leté historii odehrál zcela bez lidských čárových rozhodčích, které stoprocentně nahradil automatizovaný elektronický systém Live Hawk-Eye.