Kalendářní grandslam, nový pokus je tady

Jsou to necelé dva roky zpátky, kdy jsme si po US Open 2021 povídali na kurtech pražské Sparty s dvojnásobným daviscupovým šampionem Radkem Štěpánkem. Novaka Djokoviće zná jako málokdo, srbský tenista mu před časem přijel na kariérní rozlučku, Štěpánek naopak jednu dobu pomáhal „Nolemu“ jako trenér společně s Američanem Andrem Agassim.

Probírali jsme tenkrát i to, jak je možné, že Novak Djoković v New Yorku na kompletní kalendářní grandslam nedosáhl, když už mu zbývalo „jen“ porazit ve finálovém duelu Daniila Medveděva z Ruska. Radek Štěpánek tehdy mimo jiné řekl, „já si stejně myslím, že se to celé jen o rok odložilo.“

Možná by měl pravdu, dnes už nevíme, jak by vypadal rok 2022, kdyby mohl Djoković startovat v Austrálii, odkud byl jak známo vyhoštěný kvůli „nebezpečným názorům“ na očkování proti koronaviru. Z následků se pak celkem dlouho dostával, a chytil se až na oblíbeném Wimbledonu, před kterým už měl Španěl Rafael Nadal náskok dvou vyhraných grandslamových titulů.

Teď po čerstvém pařížském titulu Djokoviće (rekordním 23. v mužské dvouhře grandslamu) už je zase o něco víc pravděpodobné, že předpověď může vyjít letos, tedy s jenom malým zpožděním. A je pro mě lákavé říct, že právě nyní na Roland Garros pro to udělal Djoković nejzásadnější krok. Při absenci Nadala si zkušeně došel pro nejtěžší titul, se kterým může chytit ještě o něco větší porci sebevědomí před cestou na londýnský grandslam. Pokud bude šestatřicetiletý Srb zdravý, snad jen vrstevník Andy Murray by mu mohl při výjimečném dni plány na další titul překazit. Na trávě to Brit umí, na jaře odehrál výtečně některé zápasy na betonu, antukový grandslam obětoval, aby to mohl rozbalit před domácím publikem na nejslavnějším turnaji, kde může být hlavně v úvodních kolech ohromně nebezpečný pro každého.

I tak bude ale Djoković největším favoritem Wimbledonu (začíná za tři týdny), a pokud získá v červenci i třetí titul ze tří letošních grandslamů, už to na US Open dorazí, i kdyby měl hrát ve finále znovu s Medveděvem, který bude na amerických betonech tradičně silný.

Ono se obecně vyplatí sledovat, kde, a jak, se komu dařilo v minulosti. Není náhoda, že Němec Alexander Zverev dosáhl potřetí za sebou na semifinále Roland Garros, a že si Nor Casper Ruud v Paříži zopakoval loňský závěrečný zápas o titul. I ze vzpomínek a minulých zkušeností jsem ostatně nedávno vycházel, když jsem se snažil odhadovat dění na letošním French Open.

Podle prvních kol to tak možná nevypadalo, ale Roland Garros je poslední dobou zdaleka nejúspěšnějším českým grandslamem, a v uplynulých pěti ročnících platilo, že se v každém lichém roce dostala česká singlistka do finále. 2019 Markéta Vondroušová, 2021 Barbora Krejčíková a 2023 Karolína Muchová. O ní jsem teď psal často, tak jen jeden postřeh. Nepamatuji moc jiných turnajů, kde by si tenistka od nás svou hrou a vystupováním tak moc získala publikum, jako se to teď povedlo Karolíně Muchové v Paříži. A zdálo se mi, že to byl jeden z nejsilnějších a zároveň nejupřímnějších aplausů pro poraženou finalistku, co jsem kdy na grandslamech zažil.

Že to nevyšlo, mi bude líto za českou hráčku asi dlouho, měl jsem pocit, že se dostala Ize Swiatekové pod kůži, a možná jedno nešťastné „prasátko“ soupeřky rozhodlo o tom, že to nebylo 3:0 ve třetím rozhodujícím setu. Právě na začátku posledního dějství totiž Muchová dominovala, ale výsledkově z toho bohužel nevytěžila tolik. V závěru už mi přišlo, že má favoritka krom velkých a ještě k tomu vítězných finálových zkušeností přece jen více energie. A bylo by divné, kdyby to tak nebylo, Muchová bojovala hlavně v úvodu turnaje s nemocí, Swiateková dlouho nenarazila na soupeřku, která by ji nějak významněji mohla potrápit. To samozřejmě není chyba světové jedničky, jen ukázka toho, co všechno může do bojů o vysněné grandslamové trofeje promlouvat. Ale jsem přesvědčený o tom, že si Karolína Muchová díky svému přístupu k tenisu nové šance vybojuje, a některé taky promění, když je zdravá, může porazit kohokoli.

Chce se mi taky připomenout, že je to v posledních letech ve finále grandslamů pro české singlistky nejtěžší, jaké to snad může být. Když nepočítám předloňské vítězné tažení Barbory Krejčíkové v Paříži, která zdolávala velmi těžké soupeřky ještě před finálovým zápasem, tak Petra Kvitová na Austarlian Open 2019 prohrála v zápase o titul se světovou jedničkou Japonkou Naomi Ósakovou, Karolína Plíšková měla předloni ve Wimbledonu za soupeřku snad nejlepší tenistku té doby na trávě Australanku Ashleigh Bartyovou a teď Karolína Muchová chytla ve finále také světovou jedničku a pro změnu zřejmě nejlepší antukářku současnosti Igu Swiatekovou z Polska. Všechno to byly napínavé třísetové bitvy, ale se šťastným koncem pro favoritky.

No nic, začala travnatá část sezóny, velmi krátká, pro řadu tenistů tak moc krátká a nejistá, že se na ni ani nevyplatí speciálně připravovat. Takže hlavně na úvodních turnajích není nouze o překvapení. Obecně platí, že kdo na trávě hrál dobře v minulosti, zapomenout to nemohl. A pravidelně to ukazuje i řada Britů, kteří se před domácím publikem často vybičují k mnohem lepším výkonům, než během sezóny obvykle předvádějí. Tak ať se vám všem také daří, hodně štěstí, Jaroslav Plašil, Radiožurnál Sport.