Australian Open, šance i pro české naděje
První kroky reportérů v Melbourne Parku vždycky vedou k modré budce, ve které ukážete pas, nahlásíte, pro koho pracujete, podepíšete, že se budete chovat v souladu s pravidly turnaje, a vzápětí obdržíte akreditační kartu, díky které můžete v areálu během celého Grand Slamu fungovat. Ještě než si ale cedulku pověsíte na krk, dostanete na výběr ze tří barevně i tematicky rozdílných „šňůrek.“ To je jen taková maličkost, drobnůstka, jeden z detailů, které ukazují, že vám Australané chtějí udělat hned při příjezdu radost. Řada mnohem zásadnějších vylepšení pak čeká každý rok na fanoušky i hráče, snad žádný jiný areál na světě se tak dynamicky nemění, ale některé věci zůstávají dlouhodobě podobné a souvisí to i s výsledky tenistů.
Další fantastické čtvrtfinále na Australian Open?
V posledních letech totiž často platí, že kdo hraje dobře v Melbourne, tomu před tím vyšly i první turnaje hned po příletu do Austrálie. Právě tam už se zpravidla hodně ukáže. Takže teď konkrétně mohly dát zprávy z Brisbane, Aucklandu či výkony z United Cupu dobrou nápovědu, kde teď hledat největší favority. A naopak už nemusí mít takový význam upínat se na týden těsně před grand slamem, kdy už spousta hvězd odpočívá a ladí formu na první velký cíl sezóny. Zvlášť když po vzoru Roland Garros začíná Australian Open nově už v neděli. Tady bych jen doplnil, že tím ale v žádném případě neshazuji úspěch dosažený bezprostředně před startem Grand Slamu. Třeba takovému Jiřímu Lehečkovi může dodávat i hodně klidu do úvodních kol, protože v Melbourne obhajuje body za loňské senzační čtvrtfinále.
Může to být samozřejmě mylný dojem, ale přiznám se, že je teď pro mě po dlouhé době jinak velmi vyrovnaný ženský okruh trochu čitelnější než ten mužský. Tady v Austrálii bývalo dlouhá léta „Djokovićovo“ (pokud směl startovat), ale letos už to může mít nejúspěšnější singlista profesionální éry o dost složitější čelit často výrazně mladším soupeřům, a i když je všeobecně považovaný za mentálního titána, nedivil bych se, kdyby na něm ještě trochu ležel daviscupový nezdar ze závěru minulé sezóny, když z mečbolů ztratil zápas s Jannikem Sinnerem. Právě od dvaadvacetiletého Itala se všeobecně očekává, že by už mohl konečně výrazně prorazit i na grandslamu, listopadový triumf v týmové soutěži by mu k tomu jistě mohl pomoci. Ale okruh favoritů je teď celkem široký, Němec Alexander Zverev, uzdravený Španěl Carlos Alcaraz, vždycky se musí počítat i s Daniilem Medveděvem. Domácí fanoušci poženou svou největší hvězdu Alexe De Minaura, který zřejmě nemá vyloženě silný koncový úder, ale je stále komplexnějším hráčem, a z týmové soutěže má v zádech tři cenné výhry v řadě nad výtečnými soupeři.
Nemilosrdný tenisový pavouk
Mimořádně atraktivní podívanou slibuje hned úvodní kolo ženské části Australian Open, los dal dohromady hned několik hvězdných dvojic, kdy se potkávají třeba dřívější grandslamové šampionky s těmi nedávnými, přední tenistky současnosti s vynikajícími hráčkami z let minulých, které teď nemají tak vysoké žebříčkové postavení. Jeden takový duel má i českou účast, Karolína Plíšková se střetne s předloňskou vítězkou Wimbledonu Jelenou Rybakinovou z Kazachstánu, s jednou z velkých favoritek na titul v Melbourne. Plíšková v předchozích vzájemných zápasech prohrála, ale nedávno v Brisbane v duelu s Japonkou Naomi Ósakaovou ukázala, že to na velké scéně stále umí. Zřejmě to bude souboj bohatý na esa, a pokud si bude česká tenistka podáním výrazněji pomáhat, nemusí být bez šance. Navíc by si případným postupem otevřela i zajímavou cestu pavoukem a jistě i potěšila Polku Igu Swiatekovou, asi největší adeptku na celkový triumf, která má s Rybakinovou negativní bilanci.
Swiateková loni posílila své sebevědomí v těžkých podmínkách na Turnaji mistryň, zakončila rok jako světová jednička, a suverénně si počínala i při týmovém United Cupu. V Melbourne na trénincích pilovala „voleje“ i některé těžší úderové kombinace se spodní rotací, co jsem ji tak mohl sledovat v posledních měsících, přijde mi teď na ženském okruhu nejsilnější. A snad s výjimkou Jeleny Ostapenkové z Lotyšska, zmíněné Rybakinové nebo třeba Barbory Krejčíkové, není moc tenistek, kterých by se mohla kvůli stylu hry a zkušenostem z minulých vzájemných utkání významněji obávat.
Šampionka Roland Garros 2021 by mě teď napadla možná jako první, kdybych měl odhadovat, která z českých tenistek může jít na současném Australian Open nejdál. Byť by tím dost nabourala mou teorii z úvodu, protože Krejčíková má za sebou jen minimální zápasovou praxi, slovy jeden letošní zápas, který ještě k tomu prohrála. Ale v Melbourne se jí v minulých letech dařilo, a v úvodu Grand Slamu má celkem příznivý los, díky kterému by mohla postupně získávat větší sebevědomí. A také ji může potěšit, že ji pořadatelé nasadili hned v úvodu na velký kurt, do arény Margaret Courtové.
Turnajové premiéry
Navzdory fantastickému roku 2023 se teď o žádné z českých tenistek v dějišti nemluví jako o výrazné favoritce. Má to své objektivní důvody včetně absence předních hráček Karolíny Muchové a Petry Kvitové. Ale o to radostnější může být, když se někomu povede zazářit. Třeba šestnáctiletá Brenda Fruhvirtová rozehraná z kvalifikace má teď solidní šanci dosáhnout na první výhru v hlavní soutěži, o kterou se bude pokoušet také o rok starší Sára Bejlek a vůbec poprvé také Vít Kopřiva. Tak hodně štěstí všem v celém roce 2024.
Jaroslav Plašil, Radiožurnál Sport.