Skupina F
Skupina F – Belgie, Kanada, Maroko, Chorvatsko
Chorvaté na posledním mistrovství překvapili finálovou účastí. Podaří se jim na tento úspěch navázat, i když již ve skupině mají silnou Belgii? Nevyzpytatelné Maroko a motivovaná Kanada budou chtít tyto dva celky potrápit.
BELGIE (2. tým v žebříčku FIFA)
Království ležící v západní Evropě bude patřit mezi velké favority turnaje. Svou sílu prokázalo již v kvalifikační části, kde s 20 body a skóre 25:6 vyhrálo skupinu s Walesem, Českou republikou, Estonskem a Běloruskem. Svou sílu prokázala Belgie také na posledním mistrovství, kde skončila na třetím místě. Ve vyřazovací fázi porazila Japonsko a Brazílii. V semifinále podlehla Francii, ale souboj o třetí místo proti Anglii vyhrála 2:0 a mohla oslavit zisk medailí. Pro Belgičany půjde již o čtrnáctou účast na světovém turnaji.
TRENÉR: Roberto Martínez
49letý Španěl je v čele belgického národního týmu již od roku 2016, tehdy se jej ujal v srpnu. Vedl jej tedy již před čtyřmi lety v Rusku. Pod Martínezovým vedením se Belgie dokonce dostala do čela žebříčku FIFA, kde vydržela od září 2018 do února 2021, aniž by vyhrála jediný titul. Na ME 2020 jeho tým vypadl ve čtvrtfinále s Itálií. Svou trenérskou kariéru začal Roberto Martínez již v roce 2007 v Británii, kde se ujal velšského celku hrajícího anglické ligové soutěže Swansea City. Poté čtyři roky vedl Wigan, od května 2013 dostal možnost tři roky vést liverpoolský Everton.
OPORY TÝMU
Obávaným belgickým kanonýrem je hráč Chelsea, který momentálně hostuje v milánském Interu, Romelu Lukaku. Urostlý forvard nastřílel za reprezentaci již téměř 70 gólů ve více než 100 zápasech. Prošel si také třeba Manchesterem United či Evertonem. Hráč s číslem 90 ale není jedinou hvězdou v belgickém týmu. Kapitánem reprezentace je Eden Hazard z Realu Madrid, kterému chytá jednička belgického týmu Thibaut Courtois. Zálohu řídí Kevin De Bruyne, hvězda Manchesteru City. Dalšími známými jmény jsou Axel Witsel a Yannick Carrasco z Atlétika Madrid, Toby Alderweireld z Antverp, či Thomas Meunier s Thorganem Hazardem z Borussie Dortmund.
KANADA (43. tým v žebříčku FIFA)
Druhá největší země na světě prošla dlouhou částí kvalifikace, musela se účastnit již prvního kola. Zde ve skupině se Surinamem, Bermudy, Arubou a Kajmanskými ostrovy vyhrála všechny čtyři zápasy – a to výsledky 4:0, 5:1, 7:0 a 11:0. Ve druhém kole vyřadila Haiti po dvojzápasech 1:0 a 3:0, aby poté zcela ovládla třetí kolo! Kanaďané zde ve 14 duelech získali 28 bodů se skóre 23:7, a to proti soupeřům jako USA, Mexiko, Kostarika, Panama, Jamajka, Salvador a Honduras. Díky tomu se tak podruhé podívají na MS. Dosud jediná účast se datuje do roku 1986 v Mexiku, kde Kanadští ve skupině se Sovětským svazem, Francií a Maďarskem neuhráli ani bod, nedali ani gól a skončili poslední.
TRENÉR: John Herdman
Tomuto nepříznivému výsledku se bude snažit zabránit anglický trenér John Herdman. Ten začal trénovat již v mladém věku, kdy nejprve působil především u mládeže, například také v akademii Sunderlandu. V roce 2001 se odstěhoval na Nový Zéland, kde od roku 2006 do roku 2011 vedl místní reprezentaci žen. Poté se poprvé dostal do Kanady, kde také trénoval ženský tým, a to až do roku 2018, se kterým získal dvě bronzové medaile na olympijských hrách. 8. ledna 2018 dostal velkou šanci ujmout se mužského národního týmu Kanady, kde působí nejen jako trenér, ale i jako "ředitel" všech kategorií od U14 výše. Výkony Kanady pod ním šly rapidně nahoru, což znamenalo i rekordní umístění v žebříčku FIFA, kde byl tento stát chvíli na 33. místě. Herdman se pak stal prvním trenérem v historii fotbalu, který dovedl na MS jak ženský, tak mužský tým.
OPORY TÝMU
Kapitánskou pásku nosí dnes již 39letý záložník tureckého Beşiktaşe Atiba Hutchinson, který se blíží stovce odehraných duelů v národním týmu. Největšími hvězdami kanadského výběru jsou ale Alphonso Davies z Bayernu Mnichov či Jonathan David z francouzského Lille. A to prvně jmenovanému bude v listopadu teprve 22 let, druhý jmenovaný tyto narozeniny oslavil v lednu. Nejlepším střelcem z aktivních hráčů zůstává útočník Cyle Larin, jenž hraje za Club Bruggy.
MAROKO (23. tým v žebříčku FIFA)
Na severozápadu Afriky ležící Marocké království nejprve absolvovalo druhou část africké kvalifikace, kde ve skupině s Guineou-Bissau, Guineou a Súdánem vyhrálo všech šest utkání při skóre 20:1. Ve třetí části pak dokázalo porazit Demokratickou republiku Kongo po výsledcích 1:1 a 4:1, díky čemuž postoupilo na letošní mistrovství. Toho se bude účastnit pošesté ve své historii, přičemž zatím jen jednou se mu podařilo postoupit do vyřazovací fáze, a to v roce 1986. Naposledy v Rusku skončilo ve skupině se Španělskem, Portugalskem a Íránem na posledním místě s jedním získaným bodem za remízu se Španěly.
TRENÉR: Walid Regragui
Rodák z francouzského Corbeil-Essonnes již Maroko reprezentoval jako hráč. Na pozici pravého obránce odehrál v národním týmu 45 utkání. Po ukončení kariéry se trénování začal věnovat v roce 2012 v pozici asistenta trenéra Maroka, hlavním trenérem byl tehdy Rachid Taoussi. Když byl ovšem Taoussi v říjnu 2013 vyhozen, Regragui skončil také. Začal tak působit na klubové úrovni. Nejdříve vedl šest let tým FUS Rabat, poté působil rok v katarském Al Duhail a následně sezonu u marockého týmu Wydad AC, se kterým vyhrál africkou Ligu mistrů. 31. srpna 2022 byl pak jmenován novým hlavním trenérem marocké reprezentace, kterou nyní povede na MS.
OPORY TÝMU
Velkou hvězdou týmu je 29letý ofenzivní fotbalista Hakím Zíjáš, který od roku 2020 hájí barvy londýnské Chelsea. Předtím působil v nizozemských týmech Heerenveen, Twente a Ajax. Za marockou reprezentaci stihl ve 40 zápasech nastřílet 17 branek, z aktivních hráčů jich nikdo nedal více. Funkci kapitána zastává Romain Saïss z tureckého Beşiktaşe. Šest let předtím hrál za anglický Wolverhampton, působil také ve Francii. Dobře známí jsou také hráči jako krajní bek Achraf Hakimi z Paříže Saint-Germain (dříve Real Madrid, Dortmund, Inter Milán), útočník Júsuf En-Nesjrí ze Sevilly či ofenzivní záložník Younés Belhanda z tureckého Demirsporu (dříve Schalke, Nice, Galatasaray).
CHORVATSKO (15. tým v žebříčku FIFA)
Poslední finalista se účastnil kvalifikační skupiny H, do které mu jako soupeři byli přiřazeni Rusko, Slovensko, Slovinsko, Kypr a Malta. Chorvaté nakonec z 10 zápasů vybojovali 23 bodů se skóre 21:4, díky čemuž skončili na prvním místě a nemuseli do baráži. Od rozdělení Jugoslávie se Chorvatsko neúčastnilo jen jednoho světového šampionátu, a to v roce 2010. Hned na svém prvním jako samostatný stát dosáhlo velkého úspěchu, když skončilo třetí. Posléze třikrát za sebou vypadlo již ve skupinové fázi, v Rusku jeho famózní jízda skončila až porážkou ve finále s Francií. Při cestě za stříbrnou medailí si ale poradili v play off s Dánskem, Ruskem a Anglií. Ani jeden z duelů nerozhodla základní hrací doba, dvakrát se o to postaraly penalty, jednou prodloužení.
TRENÉR: Zlatko Dalić
Ve své hráčské kariéře tento bývalý defenzivní záložník působil pouze v jugoslávských týmech. Konkrétně hrál například v chorvatském Hajduku Split, v černohorském týmu Budućnost Titograd či v bosenském Velež Mostar. Kariéru ukončil v týmu Varteks (posléze Varaždin), kde začal i se svou trenérskou kariérou, nejprve jako asistent, poté jako dočasný trenér, a nakonec jako hlavní. V roce 2007 zamířil do Rijeky, aby se poté ujal albánského týmu Dinamo Tirana. Následoval návrat do Chorvatska, konkrétně k týmu Slaven Belupo. Poté přišla tři angažmá v arabském světě – saúdskoarabské týmy Al Faisaly a Al Hilal, v závěru pak tříleté působení u týmu Al Ain ze Spojených arabských emirátů. V říjnu 2017 byl vybrán jako hlavní trenér chorvatské reprezentace, kterou dovedl do finále MS a do osmifinále následující ME.
OPORY TÝMU
Suverénně největší hvězdou týmu je 37letý, přesto nestárnoucí Luka Modrić. Kreativní záložník již 10 let válí v dresu Realu Madrid a za národní tým odehrál přes 150 utkání. Před přestupem do španělského velkoklubu prokazoval své kvality v Tottenhamu či v Dinamu Záhřeb. Dalším zkušeným a kvalitním borcem je Ivan Perišić. Tento křídelní hráč nyní hraje za Tottenham, předtím ale působil v Dortmundu, Interu Milán či Bayernu Mnichov. Všechno velké adresy. Nesmíme opomenout ani třeba Matea Kovačiče z Chelsea, Marcela Brozoviče z Interu Milán či Andreje Kramariče z Hoffenheimu.